- obrřecký (kottos)
- obrsokol (náruživý sokol)
- obrst (plukovník zastarale)
- obrstlajtnant (podplukovník v býv. rakouskouherské a německé armádě)
- obrstooký (argus)
- obrstoruký (briareos)
- obršpicl (velký udavač)
- obrtel (obrtlík)
- obrtel (klička otočná uzavírací)
- obrtlík (menší otočná součástka)
- obrtlík (klička otočná uzavírací)
- obrtlík (okenní klička)
- obrtlík (zástrčka)
- obrtlík (obrtel)
- obruba (lišta na lodi)
- obruba (okraj)
- obruba (porta)
- obruba (rantl)
- obruba (lišta)
- obruba (bordura)
- obruba (okolek)
- obruba (okraj látky)
- obruba (lem)
- obrubeň (roubení)
- obrubí (okraj)
- obrubnice (bočnice kolem paluby, ocelová)
- obrubník (hranol kamenný na okraji chodníku)
- obrubovati (lemovati)
- obruby (lemy)
- obruč (kotouč)
- obruč (oblouk z kovu)
- obruč (korouč)
- obruč (ráf kola)
- obruč (kovový pás na sudu)
- obruč (kruhový pás na kole)
- obruč (kruh sudu železný obvodový)
- obruč (ráfek)
- obruč (sportovní nářadí gymnastky)
- obruč (kruhový pás)
- obruč (součást kola vozu)
- obruč (tělocvičné náčiní)
- obruč (kruh)
- obručina (dříví používané na obruče)
- obručit (spojit k sňatku spojením rukou)
- obručkola (tire)
- obručohnutá (bugl)
- obručové (rafové)
- obrus (koraze)
- obrus (korase)
- obrus (korase, koraze)
- obrus (otěr)
- obrus (obroušení)
- obrus (ubrus polsky)
- obrus (opotřebení třením)
- obrus (obrušování hornin)
- obrus (odpad při broušení)
- obrus (abraze)
- obrus (obrušování)
- obrusek (obrus)
- obruska (cihla z písčitého jílu)
- obrusy (otěry)
- obrušování (abrase)
- obrušování (obrus)
- obrušovat (pilovat)
- obrv (brvy)
- obrv (brvy, brva)
- obrv (brva)
- obrv (brva řídce)
- obrva (obočí (slovensky))
- obrva (brva)
- obrví (obočí)
- obry (český řezbář)
- obrýlení (brýlatost, brýlatí)
- obrys (nástin)
- obrys (obvod)
- obrys (linie)
- obrys (obrysová čára)
- obrys (zárys)
- obrys (profil)
- obrys (nákres)